Příběh flákače
Stával každej den ráno před hospodou na rohu,
flákal se, moc nepracoval, neměl snahu,
se svou hlavou v oblacích poklidně si snil,
kdyby to šlo pořád dál tak určitě by schnil.
Ref.:
Ale já ho moc dobře chápu, osudu se těžko zdrhá,
člověk rychle rozleží se a pak časem lehce mrhá,
ale já ho moc dobře chápu, na židli se lehce sedá,
člověk rychle rozsedí se, do života tězko zvedá.
Nostalgický vzpomínání znívalo mu v uchu,
cigára míval rád tvrdý, to kvůli vzduchu,
po ostatních blbě koukal, pohrdání se smál,
v hospodě už nechtěli ho často se tu pral.
Ref.:
Ale já ho moc dobře chápu, osudu se těžko zdrhá,
člověk rychle rozleží se a pak časem lehce mrhá,
ale já ho moc dobře chápu, na židli se lehce sedá,
člověk rychle rozsedí se, do života tězko zvedá.
Jednoho dne na skleničku pozvala ho holka,
ta co se jí jíný smějou, že ještě nemá kluka,
plynul večer zdálo se mu, že se něco mění,
zájem trochu začal cejtit, odcházelo snění.
Časy rychle změnily se, na rohu už nefláká se,
vypadá moc spokojeně dobře asi má se zdá se
Ref.:
Ale já ho moc dobře chápu, osudu se těžko zdrhá,
člověk rychle rozleží se a pak časem lehce mrhá,
ale já ho moc dobře chápu, na židli se lehce sedá,
člověk rychle rozsedí se, do života tězko zvedá.