Strach mám
Noc je temnější než dřív,
sirénu slyším čím dál míň,
do tváří lidí svítí měsíc,
anonymní psi štěkaj víc a víc.
(haf, haf)
Slyším jen kroky co dělám,
ve tmě ve stínu zas jdu sám,
v oknech domů vidím lidské osudy,
ženskou chtivost, mužské návnady.
(lepší snad nevidět)
Opilý nudou chci rozbít co se dá,
a snad se mi to vše jen zdá,
cítím štěstí vím, že je to lež,
strach už nemám a to je taky lež.
(protože strach mám)