Usměj se, zamávej
Jako prst v krku mi chutná se takhle dál snažit,
usměj se, zamávej,
v nebi je mrak a táhne se vpřed,
tak nevim co si můžu dovolit,
zkusim bejt jako ty, levně se pomodlit.
Stoupnu si do řady, když za snahu čekám odměnu,
ve stejný řadě ty jen kousek přede mnou a ty,
bez chuti beze slov mě ani nepoznáš,
mě ani nepoznáš, mě ani nepoznáš.
A já když čekám bouřku, tak jenom vítr vane.
Proč čekat, já nechci žádný ocenění,
to jenom ty a to že prší mě tu ještě pořád drží,
ale ty, ale ty stojíš jen kousek přede mnou,
tak nakonec i doufam, že zejtra tady zase stojim.
Řekni kde můžu spát než přijdu na řadu já.
Už tě tu nevidim, už mě to nebaví.